NÍZKÁ CENA? NE VŽDY VÝHRA.
Vzhledem k dalším nasbíraným zkušenostem jsem se rozhodla tímto článkem oslovit všechny, kteří by si v budoucnosti rádi pořídili nějaké zvířátko a vůbec nezáleží na tom, jestli je to králík, pes, andulka nebo jiný tvor.
Můj osobní názor na kupce je takový, že pokud nemáte na to dát za zvíře pár stovek navíc, nemáte na to se o něho ani řádně postarat. Proto pokud se Vám zdá 500 korun za zvíře (králíka nebo podobné) moc, radím předem, žádné si nekupujte, akorát skončí někde v útulku nebo zverimexu.
Poslední zajímavá zkušenost s prodejem se udála na zvířecím trhu v Kolíně - Štítarech. O mnou prodávaných zvířatech jsem naprosto ochotná poskytnout veškeré informace, původ a ohodnocení rodičů, data narození, očkování a další podrobné info. Cena mých zvířat se odráží od podmínek, ve kterých vyrůstají, jelikož je můj chov skromná králíkárna s dřevěnými domečky, niplovými napáječkami a králičími záchodky, které jsou měněny každé 3 dny, v létě běhají ve venkovních ubikacích a věnujeme se jim spolu s rodinou každý den, a to jak mláďatům, tak dospělým. I když prodám zvíře za 500, za několik měsíců pojedu třeba někam na výstavu a dost možná tam budu muset investovat do jedince v ceně třeba 2x vyšší.
Když jsem si sedla za prodejní stůl, přišel ke mně starý pán a zeptal se, za kolik prodávám. Když jsem mu řekla cenu, ušklíbl se a odešel, o několik minut později jsem si všimla, že má vedle mě bednu s malými králíky za 120 korun. Mohlo jim být některým ani ne 6 týdnů, přitom ideální odstav se obecně stanovuje na 8 týdnů (2 měsíce). Mláďata byla neidentifikovatelných plemen, většinou kříženci teddy, lvíčků a beranů s japonskou kresbou. Vzhledem k aktuálnímu věku a věcem, jaké mi pán později navykládal, o ně nikdy nebylo řádně postaráno a nemohla být očkovaná - pocházela z množírny, která vyváží do zahraničí až 8 tisíc králíčat ročně, je Vám tedy asi jasné, jak musejí podmínky pro takový chov vypadat a i na mláďatech to bylo vidět, jak jsou ušmudlaná a nestále se někde drbou. Největší strach jsem měla, když chodili lidé, obvzláště rodiče s dětmi, sahali na jeho králíčata a pak si chtěli mazlit ty moje, bylo mi hloupé jim to zakazovat, ale myslela jsem, že mě přitom trefí šlak. A to není zdaleka všechno, protože nemůžete od člověka co si zapaluje cigarety v prostoru, kde je jasně vystavená cedule "zákaz kouření" čekat, že se ke zvířatům nebo ke svému okolí bude chovat slušně. Nejprve jsem ho ignorovala, ale když začal vykládat lidem o jednom králíkovi, že zůstane maličký jak je aktuálně (mohl mít necelých 300 gramů), ozvala jsem se, že mu nevěřím a tehdy to všechno začalo. Kromě toho, že se mi vychloubal kolik toho prodá a jak se to má prodávat maličké, mi vnucoval, že ten malý chlupatý králík je "holandské plemeno". Což je ovšem nesmysl, protože u zakrslých králíků je "holandský" pouze barevný ráz, nikoliv plemeno samo o sobě, takže se jednalo o obyčejného teddyho, jehož rodič byl navíc ještě japonský lvíček (pokud mi tedy ten člověk nelhal).
Tato zkušenost mi dala opravdu hodně a chci tím všem kolem sebe říct, že prodávat na kšeft neznamená prodávat dráž, prodávat na kšeft znamená velké množství a nízkou cenu, kterou se ale mnohdy platit opravdu nevyplácí. Nikdy nemáte jistotu, že to zvíře do měsíce neumře, nikdy nemáte jistotu, že Vám nevyroste a že se opravdu jedná o zakrslého králíka, protože k tomu nemáte důkaz - a pouhému slovu prodejce už se dnes většinou nevyplatí věřit, alespoň ne v tomto ohledu. Maličcí králíčci jsou možná roztomilí, ale až uvidíte účet za léky od veterináře, už se Vám tak roztomilý zdát nebude.
Snad Vám moje další zkušenost pomůže s výběrem nového mazlíčka, vždy je to o tom stejném, chcete-li mít jistotu, neplaťte příliš málo nebo naopak příliš mnoho za něco, u čeho pořádně neznáte původ.